úterý 11. prosince 2018  
    FOLKÓRNÍ PUTOVÁNÍ LOPENÍKEM A BŘEZOVŮ

aneb přemýšlení
O smyslu existence souborů v Nivnici a Bánově

Nedávno jsme se vydali s dívkami z Malé nivničky a Kuřátka za Studený vrch. Za lidmi, od kterých nás dělí jen dva kopce. Chtěli jsme dospívajícím děvčatům ukázat v jak barevném kraji žijí. Jak blízko se nachází obrazově i zvukově zcela odlišný svět.
Šli jsme po trase Mikulčin vrch – Lopenické sedlo – Lopeník – Březová. Neprocházeli jsme však pouze krajinou. Putovali jsme především po jednotlivých lidech. S těmito lidmi jsme to měli předem pečlivě domluveno.
V Lopenickém sedle vzpomínal padesátiletý muž na svého otce, ktorý ho naučil hrac aj zpjévac. Ještě dlouho nám v hlavách zněly tajemně drsné lopenické pjésně doprovázené nějakým zvláštním způsobem krásně rozsypaných tónů jeho heligónky.
Na Lopeníku nám osmdesátiletá tetička nádherně měkkým lopenickým nářečím vykládala o svém životě. Děvčatům lezly oči z důlků, když poslouchaly, jak sa stretla zo susedou, keď už bola tri dni po smrti…, ještě v noci se mi zdálo o šmelináruoch a komináruoch…
Na Březové jsme obdivovali u tetičky, kerá spravuje kroje pro celou Březovou, naprosto jiný druh výšivek i ráz kroje. Dokonce na jedné dívce předvedla březovský úvaz šatky.
A nakonec nás devadesátiletý muž přesvědčil, že i ve vysokém věku se dá myslet optimisticky. Váleli jsme se u jeho historek z Březové smíchy.
Za patnáct let ve vedení Nivničky už vím, že z každé generace dětí, které vychovávám, mi nakonec zůstane v souboru do dospělosti jen malý zlomek. Naposledy ze třicetičlenného souboru „piplaného“ v letech 1996-2002 zůstaly čtyři ženy... Už to vím, jsem na to připravený, ale pokaždé mě ten jejich odchod velmi bolí.
Přesto věřím, že ta práce smysl má.
Proč?
Protože cílem naší práce s dětmi v souborech nejsou vystoupení a festivaly. Naopak. Festivaly a vystoupení pro nás mají jen mizivý význam. Hlavní díl činnosti je soustředěn na nalézání a pěstování vztahu k našemu kraji. Děti poznávají, že ony samy, a také lidé, se kterými zde žijí, mají v sobě přirozeně zakódováno nadání a smysl pro krásu. Tato krása se projevuje v poetice textů našich písní, v kráse kroje a jeho výšivek, v melodičnosti mluveného slova, v nesčíslnných dalších jednotlivostech a maličkostech všedního dne.
A doufám, že právě toto poznání si v sobě všichni mladí i po odchodu ze souboru ponesou dál do života… Proto i po patnácti letech věřím, ve smysluplnost této „práce“. Proto ji stále ještě dělám.

Text k patnáctiletému výročí, které si bude Nivnička připomínat v roce 2007.

Mgr. Vlastimil Ondra

 
aktuality
o čem to je
kontakt

P O K E C

knihovna
akce
fotogalerie
kronika 1992-2017
videotéka
fonotéka

patří k nám
Nivnička
Malá nivnička
Muzikaša
Malučká nivnička
Kuřátko

další
výukový materiál
ke čtení
napsali o nás
úspěchy

vydali jsme
Mladé vzpomínky
Nivnické sedlcké



Adopce na dálku
Widjina Benoit z Haiti

spřátelené weby Boršičané
Siločáry duše dítěte
Kuřátko
a odbočka webu Kuřátka
e-kronika KUŘÁTKO


webmaster