úterý 11. prosince 2018  
    Masopustní masky

Podle knihy Aleny Vondrouškové:České zvyky a obyčeje (Albatros 2004)
zpracovali 14.-18.ledna 2005 Gabriela Krchňáčková a Vlastimil Ondra
Zvířecí masky
Masky bývali a jsou dodnes velmi rozmanité. Některé, zejména ty zvířecí, jsou velmi staré a pocházejí z doby před rozšířením křesťanství. Lidi vždy lákalo brát na sebe podobu zvířat a s ní i jejich vlastnosti – sílu, lstivost a další, které jim připisovali.
Masky zvířat se v Evropě užívali po celý středověk, a to zejména v období zimního slunovratu a v průběhu zimních měsíců. Dokonce se objevovali v kostelích a chrámech, kam se lidé chodili nejen modlit, ale také zpívat a tancovat. Mnoho set let se církev kvůli tomu rozčilovala a vydávala přísné zákazy, které brojily proti zábavám v kostelích a na hřbitovech. Nejstarší jsou dochovány ze 6. století a poslední z poloviny 16 století. Teprve v době rekatolizace, tedy obnovování vlivu katolické církve v českých zemích (zhruba od poloviny 17. do poloviny 18. století) se církvi podařilo aspoň omezit chození masek o vánočních svátcích. Vánoce byly v církevním pojetí spíše svátky klidu, rozjímání a tiché radosti nad narozením Krista, a pobíhání a tancování maškar se k nim vůbec nehodilo.
V průběhu staletí se reje masek omezily převážně na masopust, který byl vždy rozverný a stal se příležitostí pro jejich uplatnění. Se zánikem spousty lidových zvyků a obyčejů mizeli pozvolna i maškary. Až v poslední čtvrtině 19. století se začaly znovu obnovovat. Velkou na tom měli národopisní pracovníci a další nadšenci, kteří v lidových zvycích viděli způsob ovlivňování českého vlastenectví A tak masopustní průvody a také jednotlivé typy masek, které dnes považujeme za tradiční, pocházejí až z novější doby, i když jejich základ je skutečně prastarý.

Kdo je pod maskou
Každá maska má typický způsob chování, podle něhož hraje svou roli. Další záleží na fantazii a také trochu na hereckých schopnostech toho, kdo se pod ní skrývá. Každá postava vyjadřuje určitý typ, a proto bylo někde zvykem je dělit na červené – pěkné – a černé – škaredé (Hlinecko). Někdy masky sehrávali v domech malá divadelní představení podle daného scénáře. Jejich cílem vylo pobavit místní i sebe, způsobit chaos a nepořádek, zatancovat si s děvčaty… V každém kraji se tradice vyvíjeli jinak, těžko by se hledali dva stejné masopustní průvody.

Typy masopustních masek:
MASKY Jak vypadaly jednotlivé druhy masek v dávné minulosti, víme pramálo. Naše znalosti nesahají hlouběji než do 19. století. Je možné, že některé masky, jež jsou dnes základem každého masopustního průvodu, ani neexistovali nebo vypadaly zcela jinak. Je rovněž pravděpodobné, že se strojily masky, o nichž se nezachovali žádné doklady, v průběhu času zanikly a dnes je neznáme. Jako důkaz těchto proměn slouží desítky nových masek, které v současné době vznikají. Některé se lidé oblíbí, jiné nepřežijí jeden nebo dva roky. A v minulých staletích to bylo jistě obdobné.

MEDVĚD:
Medvěd je snad jedná maska, o níž víme, že patří k nejstarším a její historie je mimořádně dlouhá. Maska je poměrně náročná a tvoří ji buď obrácený kožich, anebo oděv z pytloviny, prošitý či omotaný slámou nebo hrachovinou – usušené stonky hrachu. . Celou masku by měla korunovat medvědí hlava, slaměná čepice, případně slaměný ocas nebo zvonec. Medvěd většinou nechodí sám, ale spolu s medvědářem, který ho vodí na řetěze a občas ho přetáhne býkovcem. Naoko ho tak trestá za neposlušnost. Žena a dívky z každého domu si s ním musely zatancovat – odmítnout nešlo, když byl někdy příliš dotěrný a rozverný.Ženy při tanci často vyskakovali vysoko, to aby jim vyrostl vysoký len nebo konopí. Hospodyně se vždy snažily medvědům tajně odtrhnout kousek hrachoviny, kterou pak dávali drůbeži, aby dobře seděla na vejcích. Medvědi se bránili tím, že mezi hrachovinu ukryli pichlavé trní, aby jim alespoň kousek „obleku“ zbyl. Mnozí se těší hlavně na oblíbený zvyk popadnout některou z přihlížejících dívek či žen a vyválet ji na zemi ve sněhu. Nenapadne-li sníh, bývají medvědi smetní, protože o tuto zábavu přijdou.

BRŮNA:
Jde o severočeskou variantu klibny. Představovala koně, který se spíš podobal žirafě, velbloudu nebo koze, na hlavě měla rohy. Jejím cílem bylo budit hrůzu. Často s ní chodil ještě společník, někdy v masce žida, který ji vodil na opratích.

ŽID:
Postava 6ida měla na hlavě cylindr, obličej kryli dlouhé vousy, přes rameno byl přehozený ranec nebo pytel, mohl mít i hrb. Oblečený byl do dlouhého kabátu nebo do střapatého kostýmu z barevných odstřižků. Židé patřili k maskám, které vytvářeli chaos, a jejich chování nebylo zrovna laskavé. Kdysi dávali každému na potkání šňupnout a požadovali za to peníze, kdo nedal, dostal ránu pytlem. Také rádi smlouvali a prodávali, často něco co předtím ukradli. Jinde zase děvčatům prodávali tkanice a pentle, měřili a stříhali dřevěnými nůžkami. Moc jim to nešlo, a tak raději píchali děvčata do rukou. Také dnes nabízejí tretky nebo se vnucují jako holiči, ale zaplatit chtějí pořád.Někdy drží v ruce ostnatou vydělanou ježčí kůži na krátké tyčce, obalenou do látky. S její pomocí žertovně naznačují oplodňování.

BÁBA:
Často chodí s Židem, většinou nese v nůši na zádech dítě. Objevuje se ve dvou variantách. U první je dítě vycpaná loutka, ozdobená pestrými záplatami, postavu báby tvoří maskovaný člověk. Ve druhé variantě vyčnívá člověk z nůše a představuje dítě, zatímco vycpaná je naopak postava báby, připevněná v předklonu na přední část nůše.

NEVĚSTA:
Vedle báby patří k nejstarším formám masek, kdy se muži převlékali za ženy.

MASOPUST:
MASOPUSTMASOPUST+ V některých průvodech bývá maska Masopusta centrální postavou. Jeho kostým je zhotovován ze spousty barevných odstřižků látek – čím pestřejší, tím lepší. Na hlavě mívá červenou čepici či klobouk. Role Masopusta končívá špatně – většinou oběšením nebo utopením, případně jinou formou „smrti“. LAUFR:
Představoval biřice s papírovou čepicí a často chodíval před průvodem od chalupy k chalupě a zjišťoval, zda tam budou maškary vítány. Bylo-li zavřeno, práskal žílou nebo holí na vrata, a pokud se neotevřelo, dal ostatním znamení, že tento dům obejdou.

POHŘEBENÁŘ NEBOLI SLAMĚNÝ:
SLAMĚNÍK SLAMĚNÍK - VÝROBA MASKY Bývá oblečen do masky ze slámy nebo hrachoviny. Dříve se mohla vyrábět i z lnu. V jedné ruce držel rožeň, kam napichoval výslužku, ve druhé karabáč nebo bič. Někde mu přihlížející rozbíjeli o záda staré vyřazené hrnce. Dnes mívá maska vyčerněné tváře a v ruce bič, oděv se vyrábí ze slámy.

TUREK:
Byli většinou čtyři, dva modří a dva červení. Vysoké čepice s pentlemi mívají ozdobené krepovými růžičkami, oblékají si bílé rukavice, bílý šátek a jezdecké boty. Hodně tancují, a proto se do těchto masek nejčastěji oblékají mladí chlapci.

RAS:
Skuteční rasové byli ještě v 19. století pro každou obec nezbytní. Likvidovali zdechliny, působili jako dnešní veterinární dohled, někdy léčili i lidi. Ras mívá bílý oblek s červenými knoflíky a doplňky, někdy škrabošku a doktorský fonendoskop. Léčí, rozdává tablety (v poslední době „letí“ viagra), ale jeho nejdůležitější úlohou je poprava kobyly nebo jiné masky na závěr průvodu. KOMINÍK: Na sobě mívá typický kominický oděv a nosívá žebřík. Prohlédal pece a sporáky, jestli tam hospodyně nezapomněla pekáč s nějakou dobrotou, co našel to zabavil. Dnes se soustředí spolu s některými jinými maskami na mazání přihlížejících černotou ze sazí a oleje, občas je polévá voňavkou.

KLIBNA:
KLIBNY Nebo také šiml, kobyla, koníček. Většinou byli k vytvoření masky potřeba 2 lidi – jeden dělal hlavu a přední nohy, druhý se opřel o prvního, a dělal hřbet, zadek a zadní nohy. Přes sebe měli plachtu a hlava bývala vyrobena z plátna vycpaného senem. První ji měl nasazenou na hlavě. Také mohla být upevněna na dlouhé tyči, kterou držel ten první. Někdy byl pod maskou jeden člověk, pak byla kobyla dvounohá. Mohli ji doprovázet kozlíci, případně žid.

KAT:
Mívá podobnou úlohu jako ras, právě tak se v této roli objevuje soudce, případně kněz.

SMRT:
SMRŤSMRTKA Oblečena do bílého hábitu, na obličeji má strašidelnou masku a v ruce kosu.

ŘEMESLNÍCI:
Námětem masek bývají běžná profese a povolání. Objevují se řezníci, holiči, kadeřnice, lékaři, dráteníci…

MASKY V UNIFORMÁCH:
Většinou hasiči, vojáci všech možných podob včetně husarů a dělostřelců, nově strážníci a policajti. KOMINÍK

HUDEBNÍCI:
Průvody doprovázejí muzikanti se svými nástroji, tentokrát skutečnými a hrají. Často chodívají za laufrem v čele skupiny. Složení kapely může být různé a odpovídá místním tradicím nebo vkusu. Hraje se lidová hudba stejně jako i zcela moderní repertoár.

K dalším maskám patří např. rybnikář, perchta, mouřenín, mládenci či šaškové. Objevují se i démonické postavy – čerti, hastrmani, čarodějnice, černokněžník, různé příšery a obludy. Také postavy z pohádek, dětských knížek a filmů jsou v dnešní době oblíbené, ať už je to princezna nebo král, Sněhurka, kašpárek, Krakonoš, Pipi Dlouhá punčocha nebo včelka Mája v doprovodu Hurvínka. Také skupina masek, která reaguje na aktuální dění doma i ve světě, na skandály a zajímavé osobnosti.
Není možné všechny masky vyjmenovat, protože jejich tvorba nemá žádná závazná pravidla a čím větší překvapení, tím větší je legrace. Určitě si teď například připravuje sousta kluků masku Harryho Pottera…

 
aktuality
o čem to je
kontakt

P O K E C

knihovna
akce
fotogalerie
kronika 1992-2017
videotéka
fonotéka

patří k nám
Nivnička
Malá nivnička
Muzikaša
Malučká nivnička
Kuřátko

další
výukový materiál
ke čtení
napsali o nás
úspěchy

vydali jsme
Mladé vzpomínky
Nivnické sedlcké



Adopce na dálku
Widjina Benoit z Haiti

spřátelené weby Boršičané
Siločáry duše dítěte
Kuřátko
a odbočka webu Kuřátka
e-kronika KUŘÁTKO


webmaster